Bitva u Lipska

Bitva u Lipska
	konflikt: Napoleonské války
	Bitva o Lipsko Vladimir Moškov; 1815
Trvání	16. října – 19. října 1813
Místo	Lipsko, Sasko
Souřadnice	51°18′44″ s. š., 12°24′48″ v. d.
Výsledek	vítězství šesté koalice
Strany
Francie Bádensko; Varšavské vévodství; Itálie; Neapolsko; Sasko (do 17. října); Württembersko (do 17. října);	šestá koalice:; Rusko; Rakousko; Prusko; Švédsko; Meklenbursko-Zvěřínsko; Sasko (od 18. října); Württembersko (od 18. října);
Velitelé
Napoleon I.; Louis Berthier; Michel Ney; Joachim Murat; Józef Poniatowski †; Friedrich August I.;	Alexandr I.; Karel Filip ze Schwarzenbergu; Gebhard von Blücher; korunní princ Karel Jan; Levin August von Bennigsen; Barclay De Tolly;
Síla
225 000 mužů (16.–17. října) 160 000; 40 000; 15 000; 10 000; 700 děl; 155 000 mužů (18.–19. října)	380 000 mužů (16.–17. října) 145 000; 115 000; 90 000; 25 000; 6 000; 1 500 děl; 430 000 mužů 18.–19. října včetně saských; a württemberých přeběhlíků
Ztráty
75 000 celkem 38 000 mrtvých a zraněných,; 30 000 zajatých,; 500 dezertérů;	54 000 mrtvých, zraněných či nezvěstných
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Lipska (známá též jako Bitva národů) byla rozhodující a největší bitva napoleonských válek. Odehrála se ve dnech 16. října až 19. října 1813 u německého Lipska. Po porážce Napoleonovy Grande Armée během ruského tažení byly nejlepší Napoleonovy jednotky vyhlazeny a nejpočetnější armáda světa téměř přestala existovat. Napoleonovi spojenci Rakousko, Prusko, a Švédsko přešli na ruskou stranu a následně rozdrtili v té době už podstatně slabší armádu francouzského císaře Napoleona. Ten krátce poté rezignoval a byl umístěn ve vyhnanství na ostrově Elba. Části koaličních vojsk (s výjimkou ruských vojsk) velel kníže Karel Filip ze Schwarzenbergu, autorem spojeneckých plánů byl náčelník jeho štábu Josef Václav Radecký z Radče, rakouskému dělostřelectvu velel vrchní velitel rakouského dělostřelectva generálmajor Josef von Smola. Car Alexandr I. si ponechal výlučné velení nad ruskými vojsky. V průběhu bitvy byl plán ovšem modifikován podle návrhů cara Alexandra a knížete Volkonského, protože původní plán by pravděpodobně skončil neúspěchem a porážkou koaličních sil.^[2]

Carův úsudek se ukázal jako správný, akce ruských jednotek a jednotek generála Blüchera se ukázaly být stěžejní při zastavení masivního francouzského útoku na jihu u Gulden Gossy, na stejném místě, kde car předpovídal hlavní útok Francouzů. Zatímco na počátku bitvy podle původního Schwarzenbergova plánu rakouské jednotky u řeky Pleissy neuspěly. Car Alexandr přesvědčil Schwarzenberga k vypracování nového plánu, díky němuž později společné akce Rusů, Rakušanů a Prusů vedly k obklíčení a zničení většiny napoleonských sil.^[3]

↑ Chandler, David G. (1966), The Campaigns of Napoleon, New York City: The MacMillan Company, ISBN 978-0-0252-3660-8
↑ CHANDLER, DAVID G. The campaigns of Napoleon. New York: Macmillan xliii, 1172 pages s. Dostupné online. ISBN 0-02-523660-1, ISBN 978-0-02-523660-8. OCLC 401930
↑ ESPOSITO, VINCENT J. (VINCENT JOSEPH), 1900-1965. A military history and atlas of the Napoleonic Wars. [s.l.]: AMS Press Dostupné online. ISBN 0-404-16950-3, ISBN 978-0-404-16950-3. OCLC 60062646

[1] Chandler, David G. (1966), The Campaigns of Napoleon, New York City: The MacMillan Company, ISBN 978-0-0252-3660-8

[2] CHANDLER, DAVID G. The campaigns of Napoleon. New York: Macmillan xliii, 1172 pages s. Dostupné online. ISBN 0-02-523660-1, ISBN 978-0-02-523660-8. OCLC 401930

[3] ESPOSITO, VINCENT J. (VINCENT JOSEPH), 1900-1965. A military history and atlas of the Napoleonic Wars. [s.l.]: AMS Press Dostupné online. ISBN 0-404-16950-3, ISBN 978-0-404-16950-3. OCLC 60062646

[1]

[2]

[3]